Dysplazie kyčelních kloubů

 
 

Dysplazie kyčelních kloubů /DKK/ je vývojové onemocnění kyčelních kloubů s dědičným podkladem. Postihuje prakticky všechna plemena psů, ale nejvýraznější problémy způsobuje u velkých a obřích plemen, a to vzhledem k váze přenášené na postižené klouby. Psi i feny jsou postiženi přibližně ve stejném procentu.
Anatomicky je kyčelní kloub tvořený jamkou v pánevní kosti a hlavicí kosti stehenní. Oba kloubní povrchy jsou pokryty chrupavkou, která zajišťuje spolu se synovií – vazkou tekutinou vyplňující vnitřní prostor kloubu – hladký a nebolestivý pohyb. Podmínkou pro bezproblémovou funkci je ale správná stavba kloubu. Za normálních okolností hlavice zapadá do jamky pevně a její pohyb v jamce je nebolestivý. Při DKK vzniká tzv. laxita, čili volnost kloubu, při které se tvar hlavice i jamky v různé míře deformuje, pohyb je bolestivý a následně se v kloubu vyvíjí osteoartróza.

V krátkosti je vhodné se zmínit i o dědičnosti DKK. Jedná se o tzv. polygenní dědičnost, tzn. podílí se na ní větší množství genů, které mají vliv na anatomický vývoj kyčelního kloubu. Stupeň dědivosti laxity /volnosti/ kyčelního kloubu je plemenně rozdílný a je předmětem výzkumů; dosavadní výsledky jsou však alarmující – např. u labradorských retrívrů se laxita kyčelního kloubu dědí z více než 90 % a lze předpokládat, že u jiných plemen bude toto číslo podobné. Kromě dědičnosti se na klinickém vývoji DKK podílejí i podmínky prostředí – zejména rychlost růstu a stupeň zatížení vyvíjejících se kyčelních kloubů. Zajímavým faktem je, že nejkritičtějším obdobím pro vývoj kyčelního kloubu je prvních 6 - 8 týdnů života štěněte, kdy je tkáň kyčelních kloubů ještě relativně měkká a tudíž snáze deformovatelná.
S jakými problémy se můžeme u psa postiženého DKK setkat? Jedná se o neochotu k pohybu, zejména potíže při vstávání, skákání, chůzi do schodů, nastupování do auta, pes může odlehčovat pánevní končetiny nadměrným vybočováním zadku, odrážením se oběma pánevními
končetinami, přenášením váhy na hrudní končetiny. Příznaky se často zvýrazňují po delším odpočinku a větší zátěži. Všechny tyto problémy jsou způsobeny bolestí kyčelních kloubů – u rostoucích jedinců je bolest způsobena volností kloubu, u psů starších je hlavní příčinou bolesti vzniklá osteoartróza. Nástup klinických příznaků je možný už od cca 4 měsíců věku, ale častý je i u dospělých psů v závislosti na stupni DKK a individuálním vnímání bolesti daným jedincem. Postiženy jsou častěji oba dva kyčelní klouby, ale výjimkou není ani jednostranné postižení.
Kromě klinických příznaků je základním pilířem diagnostiky RTG vyšetření. Považuji za důležité zdůraznit, že kvalitní RTG snímek je možné zhotovit pouze v hluboké sedaci nebo celkové anestezii, což platí zejména u velkých plemen psů. Jen tak je snímek projekčně správný a jsme schopni objektivně posoudit stav kyčelních kloubů. Podle závažnosti změn patrných na RTG snímku rozdělujeme u nás DKK do 5 stupňů od 0. /podle FCI - A/ - negativní, až po 4. stupeň /FCI – E/ - těžká DKK.
Léčba DKK je velmi složitým problémem, zejména proto, že není možné toto onemocnění úplně vyléčit, nicméně existuje řada možností, jak psu nemocnému DKK pomoci.
Z konzervativních /nechirurgických/ metod je to zejména podávání tzv. nesteroidních protizánětlivých látek, které omezením zánětu uvnitř postiženého kloubu snižují i jeho bolestivost. Tyto léky je možné podávat nárazově při zřetelných epizodách bolestivosti, ale i dlouhodobě, pak je ovšem vhodný monitoring pacienta s ohledem na případné vedlejší účinky těchto léků. Velmi vhodné je podávání tzv. chondroprotektiv, z nichž nejpoužívanější jsou glukosamin sulfát, chondroitin sulfát, MSM (methylsulfonylmethan) a kolagen. Tyto látky
mohou při dostatečně dlouhém podávání působit v postižených kloubech protizánětlivě, zlepšovat pružnost kloubní chrupavky a tím zpomalovat rozvoj osteoartrózy. Výhodou je i velmi dobrá snášenlivost ze strany léčených pacientů.
Existuje řada chirurgických zákroků, prováděných u psů s DKK. Patří mezi ně tzv. rekonstrukční operace se zaměřením na preventivní působení u mladých psů, kdy dokážeme výrazně oddálit nástup degenerativních změn v postiženém kyčelním kloubu při zachování jeho celistvosti. Naproti tomu tzv. záchovné operace, mezi něž patří totální endoprotéza a resekce hlavice a krčku stehenní kosti, slouží k odstranění bolestivosti v kloubech těžce postižených osteoartrózou.
Rozhodnutí o způsobu léčby psa postiženého DKK je individuální záležitostí a je věcí konzultace majitele zvířete s veterinárním lékařem. Pes postižený DKK je pacientem vyžadující zvýšenou péči, ale při optimální volbě terapie se rozhodně nejedná o beznadějný případ a většině našich pacientů jsme schopni i při tomto onemocnění účinně pomoci.

 

 

Autor: MVDr. Roman Skala                                                                                                                                                 zdroj: autorský článek
souhlas: Zveřejněno se souhlasem autora. Článek nebyl nijak jazykově upravován.
poděkování: Redakce stránek veterina-info děkuje autorovi článku za možnost zvěřejnení textu.

 

Veterinární ordinace
Na Hrádku 8
128 00Praha 2
tel.:
+420 224923717


 

Všichni psi bez rozdílu, tedy i ti, u kterých se později vyvine DKK, se rodí s normálními kyčelními klouby. Pro vývoj kyčelního kloubu jsou rozhodující první dva měsíce po narození, kdy jsou součásti kloubu dosud měkké, protože jsou tvořeny převážně chrupavčitou tkání. Ta je později v procesu osifikace plně nahrazena kostní tkání. Působí-li na chrupavčité tkáně kyčelního kloubu síly, které překračují jejich elastický limit, kloub se stává nestabilní a dochází k inkongruenci kloubních ploch. Působení zátěže na instabilní kloub pak vede k tomu, že hlavice stehenní kosti je tlačena více na přední vnější okraj jamky a ne do jejího středu, jak je tomu u zdravého kloubu. Dochází k nadměrnému zatížení horního okraje jamky a ten se opožďuje v růstu. Jamka se oplošťuje, což vede k postupnému uvolnění hlavice z jamky. Tím se opět zesiluje tlak hlavice na vnější okraj jamky, jamka se ještě více oplošťuje a hlavice se více uvolňuje. Vzniká tak jakýsi bludný kruh, jehož výsledkem je různý stupeň dislokace hlavice stehenní kosti. Jestliže více než polovina hlavice leží mimo kloubní jamku, hovoříme o částečném vykloubení (subluxaci). Z ní se může vyvinout úplné vykloubení (luxace), při kterém se hlavice nachází zcela mimo jamku. V nestabilním kloubu s oplošťující se kloubní jamkou také působí nestejnoměrný tlak na hlavici stehenní kosti a tím je narušen i její normální vývoj. Hlavice ztrácí svůj pravidelný kulovitý tvar a deformuje se. Jestliže se neshoduje tvar hlavice stehenní kosti a kloubní jamky (inkongruentní kyčelní kloub), popř. hlavice sedí v jamce příliš volně, dochází k nerovno-měrnému rozložení tlaku působícího na kloubní chrupavku, což vede postupně k jejímu degenerativnímu opotřebení. Chrupavka se zdrsňuje, zvlákňuje a nastává její postupná destrukce. Na úbytek chrupavky a nadměrné zatížení reaguje kost pod chrupavkou rozšířením a ztluštěním. Rentgenologicky zjišťujeme tzv. subchondrální sklerózu. Na okrajových částech kloubu se vyvíjejí kostní výrustky označované jako osteofyty nebo exostózy. Ty se mohou nacházet po celém obvodu kloubní jamky, čímž její okraje deformují, popř. mohou vyplňovat i dno jamky a zvyšovat tak její oploštění. Dochází také ke zbytnění okostice a ke tvorbě osteofytů v místě úponu kloubního pouzdra a vazů na přechodu hlavice a krčku stehenní kosti. Ty v pokročilém stádiu mění tvar hlavice z kulovitého na hřibovitý. Všechny tyto tzv. sekundární artrotické změny jsou projevem degenerativního procesu na kloubu označovaného jako osteoartróza (u kyčelního kloubu se také používá termín koxartróza) a vedou postupně k jeho deformaci. Výsledkem těchto změn může být tzv. deformační artroza.

 

K objektivnímu posouzení kyčelního kloubu z hlediska DKK je nezbytný správně provedený a technicky kvalitní rentgenový snímek. Snímek musí být spolehlivě označen, aby nemohlo dojít k jeho záměně. K vyhodnocení se zasílá veterinárnímu lékaři, který je určený jako posuzovatel pro dané plemeno. Minimální věk pro oficiální vyšetření na DKK je u nás stanoven bohužel stejně jako v FCI na 12 měsíců, u velkých a těžkých plemen činí minimální věková hranice 18 měsíců. Věkovou hranici si případně upravují jednotlivé chovatelské kluby. Americká OFA (Ortopedická nadace pro zvířata) zvedla hranici minimálního věku z původních 12 na 24 měsíců. Zjistilo se totiž, že ne všechny případy dysplazie lze rentgenologicky zachytit již ve 12 měsících. Studie různých autorů prokázaly, že rentgenologické změny na kyčelních kloubech je možno zjistit klasickou metodou vyšetření ve 12 měsících pouze asi u 66% dysplastických psů, zatímco ve stáří 18 měsíců asi u 82% psů. Ve 24 měsících stáří byly nalezeny rtg změny již u 94% vyšetřova-ných dysplastických psů. Z toho vyplývá, že negativní nález pro DKK by neměl být stanoven před dovršením dvou let věku psa. Pro rtg vyšetření kyčelních kloubů na dysplazii se používá snímek zhotovený v tzv. extenzní ventrodorzální projekci, při které pes leží v poloze na hřbetě, s pánevními končetinami nataženými navzájem rovnoběžně dozadu. K dokonalému napolohování se pes ukládá do lůžka ve tvaru ,,V" na průřezu. Aby bylo zajištěno dostatečné uvolnění svalů, provádí se vyšetření v narkóze. Na snímku musí být zachycena celá pánev, kost křížová a stehenní kosti včetně kolenních kloubů. Pro objektivní posouzení stupně DKK musí být projekce symetrická, protože chybná projekce může vést k chybné interpretaci rentgenologického nálezu. Rentgenologická diagnostika DKK spočívá v posouzení stupně subluxace a přítomnosti výše popsaných sekundárních artrotických změn. Stupeň subluxace kyčelního kloubu se přitom stanoví podle tvaru a velikosti kloubní štěrbiny, polohy středu hlavice stehenní kosti vzhledem k hornímu okraji kloubní jamky a podle tzv. Norberg - Olssonova úhlu. U sekundárních artrotických změn se posuzuje, zda jsou přítomny pouze jejich náznaky, nebo zda jsou plně vyvinuty. Vědecká komise FCI sestavila na základě vyhodnocení těchto kritérií klasifikační schema, které rozděluje nálezy na kyčelních kloubech podle rozsahu postižení do pěti stupňů. Schema FCI novelizované v roce 1993 označuje jednotlivé stupně písmeny ,,A" až ,,E". Kromě tohoto schematu existují ve světě ještě další systémy vyhodnocení rtg snímků na DKK. Je to americké klasifikační schema OFA, britský a švýcarský bodový systém a švédské schema posuzování DKK. V České republice se DKK posuzuje podle klasifikačního schematu, které vychází ze schematu FCI. Používá označení stupňů 0 až 4, kde 0 znamená negativní nález, 1 je hraniční stav mezi normálním a dysplastickým kloubem, 2 představuje lehkou DKK, 3 střední a 4 těžký stupeň DKK. Klinické příznaky postižení kyčelních kloubů, jako je obtížné vstávání, neochota k pohybu a kulhání, které se zhoršuje po zátěži, nemusejí vždy odpovídat závažnosti rentgenologického nálezu. Predispozice pro vznik DKK je dědičně podmíněna interakcí více genů. Důležitou úlohu při jejím projevu hrají také faktory vnějšího prostředí. Díky složitému genetickému založení je prakticky nemožné i přes četné chovatelské snahy DKK zcela eliminovat. Přesto však důsledné selektivní chovatelské programy mohou vést ke značnému snížení frekvence jejího výskytu.

 

Autor:  MVDr. Jan Šterc - posuzovatel vrozených ortopedických vad psů (DKK a DKL)                                                  zdroj: Pes přítel člověka - autorský článek
zdroj číslo: 12  stránka: 6,7,8
souhlas: Článek byl zveřejněn se souhlasem redakce a autora a nebyl nijak jazykově upravován.
poděkování: Tento text byl převzat z časopisu "Pes přítel člověka" díky laskavému svolení redakce.

 

Veterinární a farmaceutická univerzita Brno Klinika chorob malých zvířat
Palackého 1-3
612 00Brno
tel.: +420 541561111
e-mail:
stercj@vfu.cz 
www:
www.vfu.cz

 

 


 

Tabulka hodnocení DKK

 

stupeň DKK
slovy
označení dle FCI
RTG příznaky
úhly podle Norberga - Olssona
    0
negativní       A Anatomická pravidelnost,  žádné příznaky dysplazie 105 a více
    1 přechodný      B Mírná anatomická nepravidelnost, kloubní plochy hlavice femuru a acetabula jsou mírně inkogruitní, střed hlavice leží medálně od DOA. 105 a více
   2 lehký      C Mírná anatomická nepravidelnost, kloubní plochy hlavice femuru a acetabula jsou mírně inkogruitní, krainolaterální okraj acetabula mírně zploštělý, mírná artroza, střed hlavice se zhruba kryje s DOA
105 - 100
  3 střední      D Zřetelná anatomická nepravidelnost, zřejmá inkogniencekloubních ploch hlavice femuru a acetabula, artroza, střed hlavice leží laterálně od DOA. 100 - 90
  4 těžký      E Výrazná anatomická nepravidelnost, výrazná subluxace až luxace hlavice femuru z acetabula, těžká artroza, deformity krčku, hlavice i acetabula méně než 90
 

Posouzení DKK podle rtg

 

 

 

 

 

 

 

Spolehlivou informací o stavu kyčlí zvířete můžeme získat pomocí rentgenových snímků. Celosvětově však chybí jednotný systém interpretace RTG snímků kyčelních kloubů u psa. V Západní Evropě s výjimkou Anglie, se používá model F.C.I. (Fédération Cynologique Internationale). Posuzuje se míra subluxace a artrotických změn jamky i kloubní hlavice. Rozlišuje se 5 stupňů DKK, počínaje stupněm A-normálně vyvinuté kyčle až po stupeň E-vysoký stupeň DKK. Jednotlivé stupně DKK jsou definovány heslovitě. V Anglii se používá schématizovaný systém interpretace. Devíti různým znakům se podle stupně zjištěných změn přisuzuje 0 - 6 bodů a součet bodů všech sledovaných znaků odráží celkový stupeň DKK. Rozdělení stupňů podle F.C.I. se v Anglii nepředpokládá. V USA se rozlišuje celkem 7 stupňů DKK (excelent, good, fair, borderline, mild, moderate, severe), detailní popis jednotlivých stupňů však není k dispozici.

V každém systému posuzování se vyskytují na přechodu mezi jednotlivými stupni problémy s přiřazením kyčelního kloubu k příslušnému stupni DKK, protože hranice nejsou ostře vymezeny a jsou plynulé. U určitého počtu psů proto může docházet k různému zařazení. Nejednotné zařazování podle stupňů DKK vede samozřejmě ke sporům mezi jednotlivými odborníky a k napětí mezi majiteli psů a komisemi pro DKK. Mezi sousedními zeměmi zjišťujeme u jednotlivých plemen nápadně velké rozdíly ve frekvenci DKK. V Německu je podle nejnovějších údajů 84% všech německých ovčáků prosto DKK, zatímco ve Švýcarsku je to jen 47%, třebaže po celou dobu existence tohoto plemene docházelo mezi oběma zeměmi k čilé výměně chovných jedinců.

Aby mohla být četnost výskytu DKK u psů potlačena, musí být rozvinut jednotný a účinný systém potírání dysplazie kyčelního kloubu. Cílem musí být jednoznačné rozlišení chovných zvířat od nechovných a možnost odhadnout vhodnost jednotlivých psů pro speciální úlohy. K tomu je třeba jednoznačně uznávané schéma posouzení stavu jedince. Toto schéma musí být objektivní a srozumitelné, musí poskytovat reprodukovatelné výsledky, zaručovat pro všechna plemena správnou diagnózu, orientovat se podle směrnic F.C.I. a umožňovat posuzování zasílaných rentgenových snímků.

V současné době vyvíjíme schéma posuzování, které vyhoví oběma výše uvedeným kritériím. Toto schéma kombinuje metodicky exaktní britský model ve zpřísněném tvaru, přizpůsobeném nejnovějším poznatkům, s rozdělením stupňů DKK podle F.C.I. V tomto schématu se posuzuje šest různých radiografických parametrů:

- Norbergův úhel
- vztah mezi středem hlavice femuru a dorsálním okrajem pánve
- tvar kraniolaterálniho okraje pánve
- vývoj subchondrální kosti na kraniálním okraji pánve
- deformace hlavice femuru a výrůstky na jejích okrajích
- vertikálně probíhající stín kosti kaudálně na krčku femuru (Morganova linie)

Každý parametr se podle stupně změn ohodnotí známkou 0 - 5. Hodnota 0 znamená normální parametr, hodnota 5 změny parametru vysokého stupně. Čísla se pro každý kyčelní kloub sčítají a podle směrnic F.C.I. se z výsledku odvozuje stupeň DKK zvířete. Stupeň DKK zvířete určuje stav horšího kyčelního kloubu.

K posouzení kvality našeho schématu jsme podle něj analyzovali rentgenové snímky více než 2.100 psů celkově více než 100 plemen. Výsledky uvedené analýzy, které máme k dispozici, opravňují závěr, že je s pomocí uvedeného schématu možné přiřadit psy pětistupňové stupnici hodnocení F.C.I. podle objektivních kritérií. Dalším přínosem je, že teprve na základě tohoto schématu bude možné kvantifikovat rozdíly ve vývinu kyčelního kloubu u jednotlivých plemen. Naše pozorování potvrzují, že vznik DKK je podmíněn především dvěma faktory, a to nedostatečným kaudálním ventrálním úhlem kloubní pánve a volným kyčelním kloubem. Naše schéma může bez problémů nahradit modely posuzování DKK podle F.C.I., stejně jako britské a americké komise DKK a pomoci tak mezinárodně sladit interpretaci DKK. Výraznou měrou by to zjednodušilo srovnání nálezů a úspěchů při potírání DKK v různých zemích. 

Jednak vyvážená výživa, tak i přiměřený pohyb mají značný vliv, nikoliv zásadní, na konečný stupeň klinického projevu DKK, zjištěný při rentgenodiagnostice DKK v příslušném věku psa. Základní geneticky danou predispozici vůbec nezmění a neodstraní, ale u postižených jedinců významně ovlivní nejen stupeň pozitivity DKK, ale ve svém důsledku také stupeň klinických příznaků a pohybových obtíží psa.Dnes však existují možnosti, jak vysokému stupni finálního projevu DKK předejít, nebo jak jeho důsledky zmírnit. Řešením je zdravá a vyvážená výživa a zdravý životní styl.

Zdroj:  Dr. M. Flückiger, Univerzita v Curychu, Švýcarsko


Faktory přispívající ke vniku DKK u štěňat

 

Chybné utváření acetabula - aplazie, hypoplazie a porucha ve vývoji lig. teres

 

Zpožděná osifikace kyčelní hlavice – možnou příčinou je nedostatečné krevní zásobení jako následek časné synoviitidy

 

Nedostatečné osvalení pánevní oblasti a končetin. Index osvalení pánve udává její procentuální podíl z celkové váhy. Bylo zjištěno, že s rostoucím indexem se snižuje i výskyt DKK, přičemž trénink nehraje roli. Podle některých autorů se jedná o biomechanický problém, při kterém pokud není vývoj kostry doprovázen adekvátním vývojem svalové hmoty, dojde k narušení rovnováhy a svalstvo nedrží hlavici dostatečně v jamce. Častěji jsou proto postižena velká a obří plemena, protože lehká plemena mají vůči kostře relativně velký objem svalů. Existují i výhrady vůči této teorii díky výskytu dysplazie u dobře osvalených plemen jako je baset, corgi, rotvajler.

 

Chybný vývoj m. pectineus. Příčinou může být např. myopatie mezi 4. a 121. dnem života, vedoucí ke zkrácení svalu a tím změně směru hlavice, která míří víc k okraji acetabula. U osmi týdenních štěňat, u kterých byla přetnuta úponová šlacha tohoto svalu se v šesti měsících prokázal na operované straně nižší stupeň dysplazie než na neoperované. Myotomie však vzniku DKK nezabrání.

 

Jedinci stejného plemene s vyšším stupněm DKK vykazují užší pánevní dutinu než jedinci zdraví nebo s nižším stupněm dysplazie. Vnitřní sklon pánevních stěn vede také k rotaci acetabula náklonu stropu pánevní jamky, která tak poskytuje hlavici nižší oporu.

Sakralizace posledního 7. bederního obratle a jeho spojení s kostí křížovou (přechodový obratel)

 

Spáditá záď a více zaúhlené končetiny (problém hlavně v chovu německých ovčáků). Kloubní jamka je nerovnoměrně zatížená, zvyšuje se zátěž na její okraj.

 

Vliv hormonů. Estrogeny mohou mít vliv na ochablost vazů, vytvoření menší hlavice stehenní kosti a plošší jamky. K jejich vlivu může dojít při poruchách metabolismu estrogenů v těle plodu během březosti, při nadprodukci estrogenů placentou. Na rozvoj DKK může mít vliv i vysoká produkce růstového hormonu.

 

Rychlost růstu. Je daná především dotací energie. Vyšší hmotnost štěňat vede k vyšší tendenci k rozvoji DKK. Regulovaný růst je důležitý zejména pro optimální vývoj kostry, přičemž kritické období je do 4,5 měsíce věku. Kostra nedrží krok s vývojem šlach a svalů, dochází k abnormálnímu vývoji kostí a kloubů, které jsou nadměrně zatíženy hmotností těla . To vede k rozvoji inkongruence kloubních ploch mezi hlavicí a acetabulem u obzvlášť těžkých štěňat. Doporučuje se proto restriktivní krmení , ve kterém je však dostatek živin a potřebných minerálních látek.

 

Dalším faktorem ovlivňujícím výskyt DKK je nadbytek energie v krmivu, nedostatek bílkovin, nadbytek vápníku. Poměr vápníku a fosforu by měl být udržen v poměru 1,3 - 2:1. Vliv má rovněž vitamín C, který je důležitý pro syntézu kolagenu a tím i tvorbu kostní tkáně. Chovatel by se měl vyvarovat dotací vitamínu D, u nějž hrozí předávkování.

Nadměrný pohyb štěňat. Až do věku 6 měsíců by měly být omezeny aktivity jako je běh u kola a velmi intenzivní trénink. Prospěšné je zajistit pohyb spíše na měkkém a vyvarovat se kluzkým povrchům.

 


 

GENETIKA A DYSPLAZIE KYČELNÍHO KLOUBU

 

Zdá se, že v genetice platí obecný předpoklad, že je-li genetická dispozice k určité vlastnosti děděna, pak je tato vlastnost chápána jako geneticky zapříčiněná. Navíc je tato vlastnost často přičítána jedinému genu. V tomto případě se jí pak můžeme snadno zbavit tím, že nebudeme postižené jedince používat v chovu.

O dysplazii kyčelního kloubu (DKK) se všeobecně soudí, že není způsobena jediným genem, ale že se jedná o polygenní onemocnění, u něhož je výpočet dědičnosti matematicky velmi komplikovaný.

Na téma DKK bylo publikováno pouze velmi málo seriozních vědeckých studií. Autorem jedné z nich je doktor veterinární medicíny Wayne Riser z Národního institutu pro zdraví (National Institute for Health). V roce 1960 provedl Riser následující pokus. Odchoval téměř sto štěňat ze spojení dysplaztických psů s dysplaztickými fenami německého ovčáka, které byly dále chovány v přesně definovaném prostředí tak, aby se zamezilo působení všech náhodný faktorů. Jejich strava, aktivita a ostatní podmínky byly naprosto identické a jedinou proměnnou byla tedy jejich genetická výbava. Ve věku dvou let byli všichni odchovaní psi utraceni a jejich kyčle byly vyšetřeny pitvou. Ani jeden z potomků dysplaztických rodičů neměl žádnou známku onemocnění dysplazií. Jestliže by jedinou příčinou DKK byly geny, pak by alespoň 25 % psů muselo jevit výrazné známky dysplazie.

Doktor Riser udělal proto další pokus a vychoval několik vrhů štěňat, které krmil potravou s vysokým obsahem bílkovin. Zjistil, že dysplazií trpěla pouze ta štěňata, která byla v dospělosti největší nebo druhá největší z vrhu. V současné době je dobře známo, že vysoký obsah bílkovin ve stravě je jednou z hlavních příčin DKK, neboť způsobuje příliš rychlý růst.

Myšlenka, že DKK je genetického původu má svůj původ zřejmě v roce 1930, kdy Gary Schnelle poprvé popsal DKK u psů v časopisu American Kennel Gazette. Schnelle na základě toho, že podobné onemocnění u lidí bylo považováno za genetické, usoudil, že tomu tak může být i u psů. Tato domněnka byla brzy vzata jako důkaz toho, že DKK je dědičná choroba, bez ohledu na to, že jediný skutečně vědecký pokus na významném vzorku psů (výše zmíněný Riserův), ukazuje na opak.

Statistické údaje říkají, že 30 % onemocnění DKK se projevuje pouze na jednom kyčelním kloubu a u 80 % případů, kdy jsou zasaženy oba klouby, je stupeň onemocnění u jednotlivých kloubů výrazně odlišný. Pochybuji, že vůbec existuje bilaterálně symetrický případ DKK. Protože genetická výbava působí stejně na oba klouby, jedná se o další důkaz toho, že DKK není genetickou chorobou.

Výzkumy zabývající se růstem kostí ukazují, že velikost a tvar kostí nejsou řízeny geneticky. Účelem kostí je podporovat a chránit měkké tkáně. Rostou tak, že osteoblasty ukládají vápník jako odpověď na nedostatek napětí a jsou naopak absorbovány osteoklasty tam, kde je napětí velké. Tímto způsobem jsou utvářeny během procesu růstu a mohou být znovu vytvarovány v dospělosti jako odpověď na následky úrazu.

Mnoho veterinářů a ostatních lidí soudí, že úroveň tělesného růstu je určena geneticky. Je snadné ukázat, že u zdravých jedinců to nemůže být pravda. V přírodě je příčinou růstu vždy potrava. Jestliže by genetická výbava jedince vyžadovala růst a potrava by nebyla v ten okamžik k dispozici, muselo by docházet k růstovým defektům (což nedochází). Růst je tedy řízen potravou. Zdrojem růstu je dělení buněk. Buňky mají určeno, kdy se mohou dělit. Velmi zjednodušeně řečeno, dělení může nastat až poté, kdy jsou v jádru přítomny všechny "základní stavební díly" sloužící pro vytvoření duplikátu množiny chromozomů v jádru buňky. Zdrojem materiálu pro tyto stavební díly jsou snědené bílkoviny, dopravené do buněk a vhodně rozštěpené tak, aby mohly projít do jádra buňky. Vlci, divocí předchůdci domácího psa, jedí tehdy, když něco uloví. Tehdy se maximálně "přežerou". Jejich kořist obsahuje mezi 12 až 18 % bílkovin. Štěňata vlků se krmí se svými rodiči stejným způsobem a všechny jejich buňky, které čekaly na stavební díly, se díky přísunu potravy začnou dělit. Růst je po krátkou dobu velmi rychlý a pak, až do ulovení další kořisti, se téměř zastavuje. Celkově to vypadá jako pomalý postupný růst, ale ve skutečnosti se skládá z jednotlivých rychlých úseků. Klíčem k dysplazii tedy není přejídání jako takové, ale příliš velký obsah bílkovin v potravě. Než byla v průběhu minulého století k dispozici průmyslově vyráběná krmiva, obsahovala strava domácích psů přibližně stejný obsah bílkovin jako strava vlků. S výrobou průmyslových krmiv začalo krmení psů, zejména výstavních, stravou s vysokým obsahem bílkovin, a výsledkem byly první výskyty DKK. V sedmdesátých letech začali výrobci krmiv prudce zvyšovat obsah bílkovin ve štěněčí stravě na 26, 28 a dokonce až 38 %, což mělo za důsledek příliš rychlý růst psů některých plemen. Dokonce i 18 % je víc, než v průměru dostávají ve stravě vlci a ti pak navíc 3 až 4 dny hladoví.

Riser zjistil, že příčinou DKK je biomechanická nerovnováha mezi růstem kostry a silou svalů. (= Síla svalů musí být postupně získávána fyzickou zátěží a být dána zejména jejich kvalitou, a ne rychlým růstem objemu svalové hmoty.) Všimněte si, že to není to samé jako extrémní nadváha, kdy váha těla překročí únosnost kostry. Riser prováděl experimenty se snahou zvýšit sílu svalů. Je třeba podotknout, že to bylo ještě před objevem anabolických steroidů. Zjistil, že cvičením lze u štěňat zvýšit sílu vždy jen o omezenou hodnotu, zatím co u dospělých psů takový limit neexistuje. Zdá se, že příroda má sama zabudovány obranné mechanizmy, které štěně před rychlým nárůstem síly prostřednictvím cvičení efektivně chrání.

Významná je také úloha vápníku ve stravě a jeho poměru k fosforu. Vápníku má být téměř dvakrát tolik, co fosforu a je důležité, že nesmí tvořit více než 2 % stravy rostoucího štěněte. Dokonce 2,2 % mohou být nebezpečná a obsah nad 5 % způsobuje významnou ztrátu na váze. Příliš mnoho vápníku způsobuje menší objem měkkých tkání a tím i hubenější štěňata.

Tedy, dokud štěně nemá velký přísun bílkovin, jeho tělo roste přirozeným způsobem, štěně mádostatek normálního pohybu a nemá žádná zranění, pak mu ani nehrozí DKK. Varování: to co se často na rentgenovém snímku jeví jako dysplazie se při pitvě ukáže být naprosto normálním kloubem. Rentgenové snímky jsou vzhledem k dysplazii špatným prorokem. Druhé varování: Osteoartritida není DKK. Skutečná dysplazie se projevuje obvykle do jednoho roku života a v některých případech se může jednat o traumatickou dysplazii způsobenou úrazem štěněte.

Přesto, že jsme si ukázali, že DKK není přímo způsobena vlivem genů, je tu jistý genetický faktor. Některé alely určitých genů mohou napomoci vzniku DKK více než jiné. Jisté geny například určují biochemické vlastnosti svalové hmoty. Určitá svalová hmota může být náchylnější k úrazům, nebo méně pevná, než jiná, a tím může zvýšit pravděpodobnost vzniku DKK. To ale nelze označit jako genetický původ DKK.

zdroj:  Na základě poznámek Jane Porterové otištěných ve Working Sheepdog News No.5 Vol.23                  September/October 2000

 



Seminář pro chovatele psů na téma - Kulhání, Dysplazie kyčelního a loketního kloubu; Březost, Porod a císařský řez

 

Klinika Jaggy je společnost specializovaných veterinárních lékařů. Svůj ambulantní provoz zahájila v říjnu 1997, pojmenována je po evropském neurologovi malých zvířat, profesoru Andre Jaggy z bernské univerzity ze Švýcarska, který je jejím odborným garantem. Klinika spolupracuje s více než 150 veterinárními lékaři z České republiky, Slovenska, Polska a Německa. Specializuje se na neurologii, interní medicínu, urologii a mineralogická vyšetření, dermatologii a dermatohistopatologii, kardiologii, chirurgii, ortopedii, reprodukci, neonatologii a pediatrii, akutní medicínu, onkologii, nezapomíná ani na výživu zvířat. Zajišťuje hospitalizaci a rehabilitaci zvířat a provádí rentgenologická, ultrasonografická, cyto a histopatologická vyšetření. Zkrátka jsou schopni pomoci téměř komukoli a kdykoli, pracují nonstop. Spolupracují také s výrobci a distributory krmiv předních světových značek. Kdo hledá pomoc, zde ji určitě najde.
 
Budete-li mít někdy s Vaším pejskem jakýkoli problém, se kterým si již Váš veterinář neporadí nebo budete potřebovat podrobné a hloubkové vyšetření, máte se kam obrátit. Již podle vysoké kvality semináře, obrazové a počítačové dokumentace Klinika působí velice seriózně, oba veterináři byli sympatičtí, s velkými zkušenostmi a odborným přehledem, ochotni cokoli vysvětlit, diskutovat a poradit i přímo na místě přednášky. Vzhledem k časové náročnosti jednotlivých vyšetření a ošetření však doporučují včasné objednání se po telefonu.

Ze semináře jsem pro Vás vybrala několik důležitých postřehů:


Kulhání:
Téměř každý majitel psa se někdy ocitl v situaci, kdy jeho zvíře začalo kulhat. Příčinou mohou být nejen traumatická onemocnění kostí a kloubů (zlomeniny, poranění kloubů, vazů a šlach), ale i netraumatická, jako jsou záněty kostí, nádory, metabolická onemocnění (např. hyperparatyreóza – hypefunkce příštitných tělísek, jež má za následek poruchy metabolismu vápníku a fosforu, špatnou mineralizaci kostry, odvápňování a bolestivost), neurologická onemocnění (např. paréza – částečná obrna končetiny, kdy bedrokřížový vaz tlačí zespodu na míšní nervy, ty ochabují částečně nebo úplně a dojde k obrně končetiny) nebo i problémy se zvětšenou prostatou, zánětem dělohy apod., kdy zvíře trpí bolestí a ulevuje si, jak může. Pro laika i odborníka je někdy velice obtížné najít pravý důvod kulhání a ke správné diagnóze pomůže až bedlivé pozorování, důkladné vyšetření (pohmatem, poslechem …), zhodnocení vhodnosti potravy, péče a prostředí, ve kterém zvíře žije (pohyb, další psi, schody apod.) a případně odborná vyšetření (RTG, rozbor krve, rozbor synovie – kloubní tekutiny, EKG, ultrazvuk, výjimečně i tomograf). Co považují veterináři za velice důležité je to, aby se psem do ošetřovny přišel ten člen rodiny, který psa nejlépe zná, je s ním nejvíce času a je schopen o něm podat nejpřesnější informace. Většinou to nebývá otec – hlava rodiny, protože je většinu dne v práci!!!
Štěňata velkých plemen psů jsou v období růstu zatížena mnohem větším rizikem ortopedických problémů než malá plemena. Svou úlohu zde hraje dědičné založení, výživa a zátěž rostoucího jedince. Překotný růst štěňat vede často kolem 5-6. měsíce stáří k nadměrné námaze kostí, vazů a šlach. Svaly rostou a kostra nestíhá…Výsledkem je vývoj dysplazie kyčelního kloubu, prošlapování tlapek a postojové abnormality. Vliv hraje i obsah vápníku v potravě. Krátkodobý nedostatek nevadí, ale přebytek nabourává rovnováhu minerálních látek a je predispozicí pro osteochondrotická onemocnění (nedostatečná tvorba chrupavčité a kostní tkáně). Veterináři tedy radí:
- krmit kompletní granulovanou směsí pro juniory velkých plemen
- nepřidávat žádné další minerály nebo vitamíny (zejména vápník)
Fakt je, že erdelové patří spíše mezi střední plemena, ale zkušenosti dokazují, že i oni mohou trpět podobnými obtížemi jako štěňata opravdu velkých a obřích plemen psů. Žádná rada není proto nikdy zbytečná.



DKK (dysplazie kyčelního kloubu), DLK (dysplazie loketního kloubu):
Jde o vývojová polyfaktoriální onemocnění, projevující se abnormálním růstem hlavice a jamky kloubu. Kloub je pak nestabilní a uvolněný, má tendenci ke vzniku degenerativních kloubních změn (artrózy). Onemocnění je dědičné, ale ne vrozené, vyvíjí se u geneticky predisponovaného štěněte vlivem nadměrné zátěže v pubertě a vysoké hmotnosti psa (zejména kolem 1/2 roku věku) – nejen z důvodu obezity, ale díky rychlému růstu organismu. Jde o silně bolestivé onemocnění, projevující se v době puberty, kdy vzniká a v době stáří, kdy se zhoršuje jeho stav. Může být mnoho let skryto bez příznaků a pak propuknout prudce ze dne na den v podobě zánětu. Diagnostikuje se rentgenem. Psi se podle výsledku rozdělují na dysplatické (C, D, E = 2, 3, 4), nedysplatické (A = 0) a s přechodnou formou (B = 1). Někdy jsou však samotné kosti v pořádku (0/0), ale kloub je volný a vyvíjí se artróza. I tento stav je posuzován jako dysplatický, stupeň DKK 2. Rozlišení stupňů 2 a 3, příp. 4 je velice obtížné, někdy nemožné a dle veterinářů vlastně zbytečné. Tito psi zkrátka mají DKK a v chovu by neměli být v žádném případě použiti. Diagnostika není často úplně objektivní a je třeba podotknout, že úplné odstranění DKK z populace je nemožné.Podle statistik ze spojení negativních rodičů (0/0) se může až s 30 % pravděpodobností v potomstvu DKK objevit.
V USA vyvinuli zcela odlišnou metodu hodnocení DKK. Zhotovují se dva RTG snímky – jeden, kdy ke kloub v kloubní jamce, druhý, kdy je silou odtažený co nejdále od jamky. Měří se tzv. „volnost kloubu“. Toto vyšetření lze provádět
genetická výbava působí stejně na oba klouby, jedná se o další důkaz toho, že DKK není genetickou chorobou.

Výzkumy zabývající se růstem kostí ukazují, že velikost a tvar kostí nejsou řízeny geneticky. Účelem kostí je podporovat a chránit měkké tkáně. Rostou tak, že osteoblasty ukládají vápník jako odpověď na nedostatek napětí a jsou naopak absorbovány osteoklasty tam, kde je napětí velké. Tímto způsobem jsou utvářeny během procesu růstu a mohou být znovu vytvarovány v dospělosti jako odpověď na následky úrazu.

Mnoho veterinářů a ostatních lidí soudí, že úroveň tělesného růstu je určena geneticky. Je snadné ukázat, že u zdravých jedinců to nemůže být pravda. V přírodě je příčinou růstu vždy potrava. Jestliže by genetická výbava jedince vyžadovala růst a potrava by nebyla v ten okamžik k dispozici, muselo by docházet k růstovým defektům (což nedochází). Růst je tedy řízen potravou. Zdrojem růstu je dělení buněk. Buňky mají určeno, kdy se mohou dělit. Velmi zjednodušeně řečeno, dělení může nastat až poté, kdy jsou v jádru přítomny všechny "základní stavební díly" sloužící pro vytvoření duplikátu množiny chromozomů v jádru buňky. Zdrojem materiálu pro tyto stavební díly jsou snědené bílkoviny, dopravené do buněk a vhodně rozštěpené tak, aby mohly projít do jádra buňky. Vlci, divocí předchůdci domácího psa, jedí tehdy, když něco uloví. Tehdy se maximálně "přežerou". Jejich kořist obsahuje mezi 12 až 18 % bílkovin. Štěňata vlků se krmí se svými rodiči stejným způsobem a všechny jejich buňky, které čekaly na stavební díly, se díky přísunu potravy začnou dělit. Růst je po krátkou dobu velmi rychlý a pak, až do ulovení další kořisti, se téměř zastavuje. Celkově to vypadá jako pomalý postupný růst, ale ve skutečnosti se skládá z jednotlivých rychlých úseků. Klíčem k dysplazii tedy není přejídání jako takové, ale příliš velký obsah bílkovin v potravě. Než byla v průběhu minulého století k dispozici průmyslově vyráběná krmiva, obsahovala strava domácích psů přibližně stejný obsah bílkovin jako strava vlků. S výrobou průmyslových krmiv začalo krmení psů, zejména výstavních, stravou s vysokým obsahem bílkovin, a výsledkem byly první výskyty DKK. V sedmdesátých letech začali výrobci krmiv prudce zvyšovat obsah bílkovin ve štěněčí stravě na 26, 28 a dokonce až 38 %, což mělo za důsledek příliš rychlý růst psů některých plemen. Dokonce i 18 % je víc, než v průměru dostávají ve stravě vlci a ti pak navíc 3 až 4 dny hladoví.

Riser zjistil, že příčinou DKK je biomechanická nerovnováha mezi růstem kostry a silou svalů. (= Síla svalů musí být postupně získávána fyzickou zátěží a být dána zejména jejich kvalitou, a ne rychlým růstem objemu svalové hmoty.) Všimněte si, že to není to samé jako extrémní nadváha, kdy váha těla překročí únosnost kostry. Riser prováděl experimenty se snahou zvýšit sílu svalů. Je třeba podotknout, že to bylo ještě před objevem anabolických steroidů. Zjistil, že cvičením lze u štěňat zvýšit sílu vždy jen o omezenou hodnotu, zatím co u dospělých psů takový limit neexistuje. Zdá se, že příroda má sama zabudovány obranné mechanizmy, které štěně před rychlým nárůstem síly prostřednictvím cvičení efektivně chrání.

Významná je také úloha vápníku ve stravě a jeho poměru k fosforu. Vápníku má být téměř dvakrát tolik, co fosforu a je důležité, že nesmí tvořit více než 2 % stravy rostoucího štěněte. Dokonce 2,2 % mohou být nebezpečná a obsah nad 5 % způsobuje významnou ztrátu na váze. Příliš mnoho vápníku způsobuje menší objem měkkých tkání a tím i hubenější štěňata.

Tedy, dokud štěně nemá velký přísun bílkovin, jeho tělo roste přirozeným způsobem, štěně má dostatek normálního pohybu a nemá žádná zranění, pak mu ani nehrozí DKK. Varování: to co se často na rentgenovém snímku jeví jako dysplazie se při pitvě ukáže být naprosto normálním kloubem. Rentgenové snímky jsou vzhledem k dysplazii špatným prorokem. Druhé varování: Osteoartritida není DKK. Skutečná dysplazie se projevuje obvykle do jednoho roku života a v některých případech se může jednat o traumatickou dysplazii způsobenou úrazem štěněte.

Přesto, že jsme si ukázali, že DKK není přímo způsobena vlivem genů, je tu jistý genetický faktor. Některé alely určitých genů mohou napomoci vzniku DKK více než jiné. Jisté geny například určují biochemické vlastnosti svalové hmoty. Určitá svalová hmota může být náchylnější k úrazům, nebo méně pevná, než jiná, a tím může zvýšit pravděpodobnost vzniku DKK. To ale nelze označit jako genetický původ DKK.

Klinika Jaggy je společnost specializovaných veterinárních lékařů. Svůj ambulantní provoz zahájila v říjnu 1997, pojmenována je po evropském neurologovi malých zvířat, profesoru Andre Jaggy z bernské univerzity ze Švýcarska, který je jejím odborným garantem. Klinika spolupracuje s více než 150 veterinárními lékaři z České republiky, Slovenska, Polska a Německa. Specializuje se na neurologii, interní medicínu, urologii a mineralogická vyšetření, dermatologii a dermatohistopatologii, kardiologii, chirurgii, ortopedii, reprodukci, neonatologii a pediatrii, akutní medicínu, onkologii, nezapomíná ani na výživu zvířat. Zajišťuje hospitalizaci a rehabilitaci zvířat a provádí rentgenologická, ultrasonografická, cyto a histopatologická vyšetření. Zkrátka jsou schopni pomoci téměř komukoli a kdykoli, pracují nonstop. Spolupracují také s výrobci a distributory krmiv předních světových značek. Kdo hledá pomoc, zde ji určitě najde.
 
Budete-li mít někdy s Vaším pejskem jakýkoli problém, se kterým si již Váš veterinář neporadí nebo budete potřebovat podrobné a hloubkové vyšetření, máte se kam obrátit. Již podle vysoké kvality semináře, obrazové a počítačové dokumentace Klinika působí velice seriózně, oba veterináři byli sympatičtí, s velkými zkušenostmi a odborným přehledem, ochotni cokoli vysvětlit, diskutovat a poradit i přímo na místě přednášky. Vzhledem k časové náročnosti jednotlivých vyšetření a ošetření však doporučují včasné objednání se po telefonu.

Ze semináře jsem pro Vás vybrala několik důležitých postřehů:
Téměř každý majitel psa se někdy ocitl v situaci, kdy jeho zvíře začalo kulhat. Příčinou mohou být nejen traumatická onemocnění kostí a kloubů (zlomeniny, poranění kloubů, vazů a šlach), ale i netraumatická, jako jsou záněty kostí, nádory, metabolická onemocnění (např. hyperparatyreóza – hypefunkce příštitných tělísek, jež má za následek poruchy metabolismu vápníku a fosforu, špatnou mineralizaci kostry, odvápňování a bolestivost), neurologická onemocnění (např. paréza – částečná obrna končetiny, kdy bedrokřížový vaz tlačí zespodu na míšní nervy, ty ochabují částečně nebo úplně a dojde k obrně končetiny) nebo i problémy se zvětšenou prostatou, zánětem dělohy apod., kdy zvíře trpí bolestí a ulevuje si, jak může. Pro laika i odborníka je někdy velice obtížné najít pravý důvod kulhání a ke správné diagnóze pomůže až bedlivé pozorování, důkladné vyšetření (pohmatem, poslechem …), zhodnocení vhodnosti potravy, péče a prostředí, ve kterém zvíře žije (pohyb, další psi, schody apod.) a případně odborná vyšetření (RTG, rozbor krve, rozbor synovie – kloubní tekutiny, EKG, ultrazvuk, výjimečně i tomograf). Co považují veterináři za velice důležité je to, aby se psem do ošetřovny přišel ten člen rodiny, který psa nejlépe zná, je s ním nejvíce času a je schopen o něm podat nejpřesnější informace. Většinou to nebývá otec – hlava rodiny, protože je většinu dne v práci!!!
Štěňata velkých plemen psů jsou v období růstu zatížena mnohem větším rizikem ortopedických problémů než malá plemena. Svou úlohu zde hraje dědičné založení, výživa a zátěž rostoucího jedince. Překotný růst štěňat vede často kolem 5-6. měsíce stáří k nadměrné námaze kostí, vazů a šlach. Svaly rostou a kostra nestíhá…Výsledkem je vývoj dysplazie kyčelního kloubu, prošlapování tlapek a postojové abnormality. Vliv hraje i obsah vápníku v potravě. Krátkodobý nedostatek nevadí, ale přebytek nabourává rovnováhu minerálních látek a je predispozicí pro osteochondrotická onemocnění (nedostatečná tvorba chrupavčité a kostní tkáně). Veterináři tedy radí:
- krmit kompletní granulovanou směsí pro juniory velkých plemen
- nepřidávat žádné další minerály nebo vitamíny (zejména vápník)
Fakt je, že erdelové patří spíše mezi střední plemena, ale zkušenosti dokazují, že i oni mohou trpět podobnými obtížemi jako štěňata opravdu velkých a obřích plemen psů. Žádná rada není proto nikdy zbytečná.

Jde o vývojová polyfaktoriální onemocnění, projevující se abnormálním růstem hlavice a jamky kloubu. Kloub je pak nestabilní a uvolněný, má tendenci ke vzniku degenerativních kloubních změn (artrózy). Onemocnění je dědičné, ale ne vrozené, vyvíjí se u geneticky predisponovaného štěněte vlivem nadměrné zátěže v pubertě a vysoké hmotnosti psa (zejména kolem 1/2 roku věku) – nejen z důvodu obezity, ale díky rychlému růstu organismu. Jde o silně bolestivé onemocnění, projevující se v době puberty, kdy vzniká a v době stáří, kdy se zhoršuje jeho stav. Může být mnoho let skryto bez příznaků a pak propuknout prudce ze dne na den v podobě zánětu. Diagnostikuje se rentgenem. Psi se podle výsledku rozdělují na dysplatické (C, D, E = 2, 3, 4), nedysplatické (A = 0) a s přechodnou formou (B = 1). Někdy jsou však samotné kosti v pořádku (0/0), ale kloub je volný a vyvíjí se artróza. I tento stav je posuzován jako dysplatický, stupeň DKK 2. Rozlišení stupňů 2 a 3, příp. 4 je velice obtížné, někdy nemožné a dle veterinářů vlastně zbytečné. Tito psi zkrátka mají DKK a v chovu by neměli být v žádném případě použiti. Diagnostika není často úplně objektivní a je třeba podotknout, že úplné odstranění DKK z populace je nemožné.Podle statistik ze spojení negativních rodičů (0/0) se může až s 30 % pravděpodobností v potomstvu DKK objevit.
V USA vyvinuli zcela odlišnou metodu hodnocení DKK. Zhotovují se dva RTG snímky – jeden, kdy ke kloub v kloubní jamce, druhý, kdy je silou odtažený co nejdále od jamky. Měří se tzv. „volnost kloubu“. Toto vyšetření
ve věku 4 měsíců. Bylo zjištěno, že naší metodou vyhodnocení negativní psi (DKK 0/0) mají podle USA hodnocení v 50 % volné klouby a tedy i dysplazii! I proto se nedaří DKK z chovů vymýtit.

 

Artróza:

je degenerativní onemocnění, obranný sebedestrukční mechanismus. Příčinou je nějaký defektní kloub, stačí, je-li volnější než by měl být, buď vrozeně nebo vymknutím, příp. po přetržení vazů apod. Organismus se snaží kloub zpevnit, obaluje ho tvrdou mineralizovanou hmotou, čímž se však kloub nejen stabilizuje, ale také znehybňuje. Výsledkem je silná bolestivost, nechuť k pohybu. Obvyklé jako následek DKK.
Polyarthritida = zánět více kloubů, příčinou bývá alergie nebo infekční zánět (jeho ohniskem a zdrojem může být chirurgický zákrok, ale též zánět některého vnitřního orgánu nebo zubní kámen a následná infekce dásní. Kulhání na více končetin, nechutenství, horečka.
Panostitida = zánět kostí z přebytku bílkovin ve výživě, nejčastěji mezi 1. a 2. rokem stáří (typické u NO). Silná bolestivost kostí, nechutenství, horečka, kulhání. Prevence – dieta, pozor na průmyslová krmiva s vysokým obsahem bílkovin (30 %). Onemocnění se rádo vrací.

Obezita:
Z medicínského hlediska se za obézní považuje zvíře, jehož hmotnost je o 20 % vyšší než je plemenný standard. Nadměrné hromadění tuku zatěžuje především srdce, oběhový systém a plíce. Obezita je jedním z vyvolávacích faktorů zátěžových ortopedických onemocnění (artróza).
Obezita vzniká buď zvětšováním tukových buněk nebo zvětšením jejich počtu a velikosti. Tukové buňky se tvoří v období puberty a růstu organismu. V dospělosti se již počet buněk nemění, jen se mohou zvětšovat. Buňky, jejichž tvorba byla nastartována v období růstu štěněte, budou mít tendenci ke kumulaci tuku i v dospělosti. Proto se tento typ obezity následně daleko hůře „léčí“ a je lépe mu předcházet.


Jak psa zhubnout a udržet jeho optimální váhu:
* změna chování majitele (nekrmit psa pamlsky, nepodlehnout jeho loudění při jídle –             preventivně psa při stolování a přípravě jídla do kuchyně nepouštět, krmit psa pravidelně ve   stejnou dobu, vhodné je jeho denní dávku rozdělit na několik menších denně)


* postupné zvyšování zátěže psa (procházky, cvičení, aportování čehokoli, plavání. Při artróze toto neplatí – dodržet však pravidelné lehčí procházky)


* dieta (omezení kalorií na 60-70 %, doporučuje se krmit komerčními dietami, pravidelně psa vážit a po 2-3 týdnech ho nechat zkontrolovat veterinářem).
Úplná hladovka se nedoporučuje vzhledem k nebezpečí zdravotních komplikací (metabolická acidóza), snížení aktivity střev a vzhledem k velké pravděpodobnosti znovunabytí původní hmotnosti po skončení hladovky.

Získané návyky (hlavně majitele – žádné pamlsky, krmení od stolu atd., dlouhé procházky, pravidelný režim) se musí dodržovat i celý další život psa. Je to bitva, ale stojí za to. Lepší je pes zdravý, živý a loudící, než nemocný, tlustý a apatický (navíc loudící).

 

Březost:
V současné době je na trhu mnoho kvalitních chovatelských příruček a knížek se všemi nezbytnými informacemi týkajících se hárání feny, krytí, březosti, porodu a péče o štěňata. Věda jde však neustále kupředu a je dobré si některé věci připomenout a o nové se podělit.

* Před vlastním krytím nevystavujte fenu stresu. Snažte se o její maximální pohodlí a dobrou náladu. Při stresu se v jejím organismu vylučují kortikoidy, které blokují ovulaci a tudíž by nedošlo k uvolnění vajíčka a jeho oplození.

* Termín krytí nelze považovat za termín oplození. Vajíčko po uvolnění dozrává a je oplozeníschopné 2 dny. Spermie taktéž dozrávají (6-10 h po krytí = kapacitace) a pak jsou oplozeníschopné 4-6 dní. Takže rozdíl termínu krytí a skutečného oplození může být i 6 dní!

* Zjištění březosti. Prvních 11 dní sestupuje oplozené vajíčko vejcovodem. 12. – 16. den se zbavuje obalů a volně pohybuje v děložní tekutině (14. den = 1 mm velký zárodek) a 20. den dochází k jeho uhnízdění (21. den = 5 mm), vytváří se placenta. Teprve od této chvíle je možné určit, zda je fenka březí. Vlastní zárodek vidět na ultrazvuku ještě není, ale jeho plodové obaly plné tekutiny ano. (Ideální období pro ultrazvukové zjištění březosti je 20. – 28. den)

* Vývoj zárodku a plodu – do 35. dne POZOR na zásahy do organismu matky. Vše má vliv na zárodky. Různé zdroje se v názorech liší, ale lékaři Kliniky Jaggy nedoporučují očkovat, odčervovat ani použít např. Frontline proti blechám či klíšťatům. Fena je velmi citlivá na jakékoli změny, takže neměňte denní režim, venčení, typ krmení, pelíšek ani vlastní chování. Případné nutné zásahy si pečlivě zaznamenejte do kalendáře- může se právě v tom dni poškodit vývin některého z orgánů. Do 35. dne je děloha schopna navíc zárodek úplně absorbovat.
23. den – vyvíjejí se u zárodku játra, čelisti, oči, uši, nos
25. - zuby, obratle, končetiny
30. - osifikace lebky a čelisti
33. - růst prstů, osifikace končetin
40. - již se mluví o plodu; probíhá osifikace obratlů, prstů, zavření očí
45. - osifikace pánve, roste srst
50. - tělo má již zformovaný tvar
55. – kalcifikace zubů
60. – dorůstání srsti na nosu, končetinách, ocásku a břiše
Při porodu je štěně osrstěné po celém těle, oči má zavřené a nemá dokončenou osifikaci záprstí a zánártí.
 

Po 35. dni již riziko není takové, fena sama mění chování, je možné a vhodné přejít na krmení pro březí feny (zvýšit množství o 10 %). Po 40. dni březosti děloha zabírá již 2/3 břišní dutiny, doporučuje se krmit 3-5x denně v menších dávkách (ke konci březosti množství oproti záchovné dávce zvýšit o 25-50 %).

 

Autor: Ing. Hana Čtyroká                                                                                                                                                    zdroj: autorský článek
souhlas: Zveřejněno se souhlasem autora. Článek nebyl nijak jazykově upravován.
poděkování: Redakce stránek veterina-info děkuje autorovi článku za možnost zvěřejnení textu.                                 Adresa: Klinika Jaggy provozní doba: non-stop, vhodné je se objednat Komárovská 5, 617 00 Brno
tel.: 545 234 035                                                                                                                                                                    fax: 545 234 406
e-mail: klinika@jaggy.cz;                                                                                                                                           internet: www.jaggy.cz

 

 
TOPlist

hit counter