Škrkavky

 

 

Invaze, jak se odborně nazývá napadení organismu hostitele škrkavkami, je onemocnění notoricky známé. Méně známý už je mechanismus šíření škrkavek, což vede jednak k chybám při léčbě, jednak k nedorozuměním typu: "Psa jsem odčervil a za chvíli měl červy znovu" nebo "Ze štěňat jich vylezla spousta, a to teprve cucají" a podobně. Pokusme se tedy intimní život škrkavek trochu osvětlit. škrkavka je oblý červ, žijící v zaživadlech savce, v našem případě psa. Rozmnožuje se vajíčky, která odcházejí s trusem do okolního prostředí. Vajíčka jsou mikroskopických rozměrů, rozhodně pouhým okem neviditelná. Zaznamenání invaze spatřením vypuzeného dospělého červa je věcí náhody a také alespoň namátkové kontroly trusu. Vajíčka jsou vybavena několika silnými obaly, díky nimž vydrží bez úhony a živá velice dlouho - až několik let. Léčiva, která zabíjejí dospělé červy, na vajíčka zpravidla nepůsobí. Vajíčkům neškodí vlhko ani mráz, ničí je jen přímé sluneční světlo, případně horká voda nebo silné dezinfekční roztoky. Z tohoto zjištění vyplývá první důležitá informace: chceme-li přerušit cyklus vývoje škrkavek, musíme likvidovat jejich vajíčka. V kotci s pevnou podlahou pravidelným důkladným úklidem, na měkkém podkladu odstraněním vrchní vrstvy a jejím nahrazením čistým materiálem, například pískem. Pozře-li pes vajíčko škrkavky, vylíhne se v jeho zaživadlech larvička. Je lhostejné, zda se nakazí vajíčkem vlastní škrkavky nebo zda přijde do styku s cizím trusem. Z larvičky se pak vyvine dospělý červ, schopný rozmnožování, a tím produkce nových vajíček. Tento proces může trvat méně než 30 dnů, z čehož logicky vyplývá, že odčervený pes za měsíc má nové škrkavky. Naštěstí není třeba nebohé zvíře léčit stále kolem dokola. Podáme-li přípravek proti parazitům, odejdou mrtví červi i s vajíčky v prvních výkalech po léčbě. Pokud uklidíme a dobře vyčistíme kotec, zbývá těch několik vajíček, která mohl pes přijmout před touto očistou. Larvičky z nich vylíhlé zlikvidujeme druhou dávkou odčervovadla, podanou za 14 dnů až tři týdny po dávce první, tj. v době, kdy zárodky škrkavek nejsou ještě schopné rozmnožování. Léky proti škrkavkám, neúčinkují na vajíčka, naštěstí dobře působí jak na larvičky, tak na dospělé červy. Aby problém nebyl příliš jednoduchý, pes se může nakazit vajíčky několika druhů škrkavek. U jedněch larvičky z nich vylíhlé zůstávají až do dospělosti pouze v zaživadlech. U druhých se provrtají stěnou střevní, dostanou se do krve a putují celým tělem hostitele. Je-li jím hned pes, proniknou do plic, potom průdušnicí do hltanu, jsou polknuty a teprve nyní dokončují vývoj v trávicí rouře. S vajíčky tohoto "putovního" druhu škrkavek může přijít do styku i jiný živý tvor než pes, například hlodavec. I v jeho těle se vylíhne larvička, která posléze pronikne do vnitřních orgánů, kde se opouzdří. Dál se nevyvíjí, ale zůstane živá. Sežere-li hlodavce pes, larvička svůj vývoj v jeho zaživadlech normálně dokončí. Stihneme-li to, neměli bychom psu dovolit požírat nalezené nebo ulovené hlodavce. Uvedeným způsobem putuje larvička dokonce lidským organismem. Protože u nás člověku sežrání psy zpravidla nehrozí, larvička posléze odumře, ale jisté obtíže může způsobit. Například při průchodu plícemi vyvolává kašel a větší počet larviček imituje revmatické bolesti. Při styku se psem se proto vyhýbejme přílišným důvěrnostem, jako je vzájemné olizování nebo líbání na čumák.
Na své pouti se larvičky také mohou dostat do dělohy feny a do plodů, které se v ní zrovna nacházejí. Narodí se štěňata, nakažená larvičkami ještě v mateřském těle. V novorozenci larva dokončí svůj vývoj a tak se může stát, že štěně staré dva týdny už obsahuje dospělé škrkavky. Co je horší, tělíčko mláděte má jen slabou schopnost obrany na rozdíl od organismu dospělého psa, zoceleného opakovaným stykem s nejrůznějšími infekcemi. Škrkavky mohou štěně skutečně zahubit. Signál pro jejich přítomnost jsou nafouklá bříška mláďat. Červů může být tak velké množství, že ucpou střevo nebo proniknou až
do žaludku, kde se normálně nevyskytují. Štěňata je pak zvracejí. Opatřením je odčervení feny před nakrytím podle výše uvedeného schématu i v případě, že jsme u ní škrkavky nikdy nespatřili. Proceduru pojistíme ještě odčervením štěňat nejpozději v době začátku přikrmování, tj. ve třech týdnech věku. Nalezneme-li v jejich výkalech červy, léčbu po 14 dnech opakujeme. Štěňata se rovněž mohou nakazit larvičkami, které u neošetřené feny pronikly do mléčné žlázy a jsou vylučovány mateřským mlékem.
Kromě dráždění střeva a ubírání živin škrkavky vylučují toxin, který hostiteli způsobuje kožní problémy, spojené s velkou svědivostí a usilovným drbáním. Pes, nakažený škrkavkami, zpravidla nesáňkuje, neboť odcházející vajíčka nedráždí konečník, jak je obvyklé u článků tasemnic. Znovu nutno zdůraznit, že štěňata při silné invazi škrkavek mohou skutečně uhynout. Obava z nakažení těmito červy je tedy opravdu na místě. Vzhledem k malé pravděpodobnosti odhalení škrkavek bez laboratorního vyšetření trusu je třeba doporučit preventivní odčervování. Paleta účinných léků je naštěstí široká a každý veterinární lékař jistě doporučí vhodný medikament vzhledem k věku a zdravotnímu stavu pacienta. Při domácí aplikaci je vhodné dát přednost individuálnímu podání přímo do tlamy psa před zamícháním do krmiva.

 


Vyvinutá vajíčka T. canis, vajíčko vlevo obsahuje zárodek larvy, vpravo je již plně vyvinutá larva L3.

 

Autor:

MVDr. Roman Skala
(datum zveřejnění: 1.1. 1999)

zdroj: Pes přítel člověka - autorský článek
zdroj číslo: stránka: 6,7
souhlas: Článek byl zveřejněn se souhlasem redakce a autora a nebyl nijak jazykově upravován.
poděkování: Tento text byl převzat z časopisu "Pes přítel člověka" díky laskavému svolení redakce.

 

TOPlist

hit counter