Přerostl vám pes , přes hlavu"?
 
 
 
V poslední době se v médiích stále častěji dozvídáme o případech napadení člověka psem. Také se více hovoří o termínu „Bojové plemeno " v souvislosti s nově vznikajícími zákony. Dle mého názoru, bojové plemeno jako takové, neexistuje.
 
Vždy záleží hlavně na výcviku a výchově psa, malou roli sehrává jeho povaha a zděděné vlastnosti. Výcvikem vedeným k napadání osob lze vychovat nebezpečného rváče ze psa v podstatě jakéhokoliv plemene. V tomto článku bych se chtěla zaměřit zejména na napadání člověka vlastním psem, což je jev velmi častý, ale v mediích se o něm nikde nedočtete.

Tato forma agresivity zaměřená vůči členům rodiny je zapříčiněna nejčastěji nesprávným přístupem k výchově či výcviku psa. Tyto útoky vlastních psů na majitele jsou většinou samotnými majiteli utajovány či přehlíženy do té míry, dokud nedojde k vaznějšímu konfliktu či poranění. Spousta lidí si v dnešní pořídí pejska, aniž by si cokoliv zjistila o způsobu jak s ním zacházet, co dané plemeno psa vlastně všechno potřebuje a co to vůbec obnáší takového pejska mít doma. Lidé si myslí, že každému je shůry dáno umět se o psa starat. Pokud si někdo pořídí jakékoliv jiné, třeba exotické zvířátko či dokonce květinu, nakoupí a prostuduje spoustu literatury jak zvíře chovat, čím ho krmit nebo jak květinu zalévat a vyhledat místo, kde se jí bude dobře dařit... U psa je to všechno "samozřejmě" jasné. Ale z pohledu veterinárního lékaře spousta majitelů psů ani neví, že pes musí být naočkovaný, že je vhodné ho pravidelně odčervovat a mnozí ani pořádně neví čím mají psa krmit. Z pohledu konzultanta poruch chování zvířat se nejčastěji setkáváme s problémovým chováním psů, u kterých majitelé ať už vědomě či nevědomě zanedbali základní prvky výchovy a výcviku štěněte již v raném věku. Nezvládnutá výchova a výcvik mohou být příčinou toho, že pes majitelům takzvaně přeroste přes hlavu, je nezvladatelný či dokonce agresivní. Každý správný majitel psa by si měl přečíst alespoň jednu knihu o chovu psa, aby lépe rozuměl chování svého miláčka a zvládl alespoň základní prvky výcviku. A s pořádným studiem chovatelských příruček by se mělo začít již při výběru plemene. Není vhodné si vybírat psa jen podle vzhledu, aleje nutné si řádně prostudovat, k čemu je dané plemeno využíváno a určeno. Od tohoto způsobu využití se pak odvíjí spousta dalších povahových vlastností psů a nový majitel by měl zvážit, zda bude schopen potřebné vyžití, s ohledem na plemeno, svému budoucímu pejskovi dopřát. Aby majitel pochopil co pes dělá a proč to dělá, je nutné ponořit se do literatury hlouběji a zaměřit se na různé etologické studie chování vlčí smečky. Základní vzorce psího chování jsou totiž modifikované formy chování jedinců ve vlčí smečce. Některé z těchto forem chování se zachovaly zcela, jiné jen částečně a některé jen ve změněné podobě.
Dobrým příkladem je lovecký pud psů. U některých plemen je zachován více, u některých méně, ale určitě každý majitel psa zažil situaci, kdy jeho pejsek vyrazil za ptáčkem, zajícem či jiným pohybujícím se objektem. Pokud je psů více, mají pocit smečky a jejich lovecký pud je silnější. A takové běžící a výskající či křičící dítě je natolik podobné prchající kořisti, že se pro některé psy může stát objektem lovu.Dalším vzorcem chování přejatým od vlků je systém hierarchie smečky. Pro psa je jeho smečkou rodina a záleží jen na páníčkovi, jak bude tato hierarchie stanovena. Nejvyšší člen smečky, tzv. alfa - jedinec, je nedotknutelný a rozhoduje o všem, co se ve smečce děje. Ostatní ho mohou napadat ve snaze získat jeho dominantní postavení, on napadá ostatní ve snaze si toto postavení udržet či ve snaze usměrnit ostatní podřízené jedince.V každé rodině - smečce by měl být tím alfa - jedincem paniček, ale v drtivé většině rodin je tím alfa -jedincem pes a z toho pak pramení určité drobné incidenty až vážná poranění majitelů, kteří si na "šéfa" smečky chtěli něco dovolit.
Tato situace s nezvládnutím výcviku a přeceňování schopností majitelů zvládat svého psa pramení ze současného pojetí důvodů, proč lidé psa vůbec chovají. Zvířata jsou považována za členy rodiny, jsou to individua, která neslouží jen k práci či ochraně. Jsou milována, lidé k nim mají citovou vazbu a cítí se zodpovědní za jejich psychickou a emocionální pohodu. Zkrátka často se k nim chovají jako k vlastním dětem a tudíž je pro ně obtížné chovat se k nim natolik tvrdě, aby si uhájili své dominantní postavení. Někteří pejsci mají přirozeně mírnou povahu a o dominantní postavení neusilují, někteří naopak, i když je dominantní pán, stále se snaží a zkouší nejvyšší pozici získat. Nejčastější chybou nezkušených majitelů je výběr toho štěněte, které k nim samo první běží a chce se seznamovat. Takovíto jedinci patří právě mezi ty nejsilnější a nejbojovnější, na které mírné jednání podporované nedůslednou snahou majitele o udržení své dominance neplatí. Je proto velmi důležité si uvědomit, že pes není hračka ani lidské dítě, pes je zvíře se smečkovou mentalitou a ve smečce vládnou přísná pravidla. Kamarádské či dokonce rodičovské chování pes chápe zcela jinak, než jak je míněno člověkem.
Mnozí lidé si vůbec nevšimnou nebo nepřikládají význam tomu, že by jejich pes mohl mít nějaký problém s chováním. To, že na ně pes vrčí, když se přiblíží k jeho misce s krmením, nebo když se pes nenechá vyhnat z oblíbeného místa na pohovce či se ohání a snaží se majitele kousnout při nějaké větší manipulaci, považují majitelé za normální. Zdůvodňují to slovy, že si brání misku, že se mu to nelíbí atd., ale každý podřízený jedinec si od svého alfa-majitele musí nechat líbit všechno. A právě takovéto drobné incidenty, kterým majitel nepřikládá většího významu, postupně ukrajují kousek po kousku z dominance majitele na stranu psa, drobné incidenty se mění ve větší konflikty a mohou skončit až napadením majitele s vážnějším poraněním. Tomuto jevu se obecně říká dominantní agresivita a setkáváme se s ní především u psů menších plemen, kteří žijí se svými paničky v bytě a jsou považováni za jejich "děti". Samozřejmě není výjimkou ani nezvládnutá výchova většího psa, ale tam se problém většinou začne řešit dříve, protože vyceněným zubům vlčáka či pittbula majitel přikládá větší význam, než vyceněným zubům pudlíka či krysaříka. Dominantní agresivita není v pravém slova smyslu poruchou chování, ale je to zcela normální chování alfa-jedince, který si hájí svou nedotknutelnost a své postavení ve smečce. Abychom se problémům s touto dominancí u svého psa vyhnuli, je potřeba už od útlého mládí dávat psovi najevo kdo je pánem.
Samozřejmě, že každý pes by měl zvládnou základní výcvik poslušnosti, tj. přivolání, povel "fuj" nebo "nesmíš", sedni, lehni a případně zůstaň. Pokud si nebudete vědět rady ani s tímto základním výcvikem, je dobré obrátit se na některého zkušeného chovatele, nebo na cvičitele psů. Na některých veterinárních klinikách jsou pořádány i tzv. psí školky, kde je skupina štěňat vyučována pod vedením zkušeného cvičitele psů.

Pravidla
Jsou dvě základní pravidla, kterými by se měl řídit každý majitel, který chce zaujímat postavení alfa-jedince ve smečce se svým psem.
První pravidlo: veškeré aktivity řídí majitel. V praxi toto pravidlo vypadá tak, že jakmile si chce pes hrát, musíme to udělat tak, aby to vypadalo, že majitel začal hru. To znamená, že když vám pes donese balónek, abyste mu ho házeli, nesmíte mu jeho přání splnit. Chvilku psa ignorujte a až si vás přestane všímat, pak vezměte do ruky balónek, psa přivolejte a začněte si s ním hrát. Stejný princip by se měl odehrát i v případě, že se pes-přijde pomazlit či bude vyžadovat cokoliv jiného, dokonce i jídlo či vodu. Toto pravidlo se týká i podávání krmiva. V žádném případě by pes neměl mít trvalý přístup k misce s krmivem. Zvolte pravidelný čas jednou či dvakrát denně, kdy budete psa krmit a pouze v této době mu krmivo podávejte. Pokud pes předloženou potravu odmítá, nechtě ji k dispozici třeba půl hodiny a pak ji odejměte. Další krmení bude následovat opět zítra ve stejnou hodinu. Pes se velmi rychle naučí, že pokud si jídlo včas nesní, nic mu nezbude. Stejný princip panuje i ve smečce, kdy alfa-jedinec určuje kdy se bude jíst.
Druhé pravidlo: nic není zadarmo. Veškeré příjemné věci, které chceme psovi dopřát, by měly být spojeny s určitým povelem. To znamená, že pokud chci psovi podat pamlsek, nejprve ho nechám sednout či lehnout. Pokud chci psovi hodit míč nebo klacek, také nejprve dostane nějaký povel. Toto pravidlo lze také spojit s odkázáním psa na místo. Povel na místo by však neměl být za trest. Místečko by pro psa mělo být místem, kde se odehrávají samé příjemné věci. Když přijdeme domů, odkážeme psa na místo a tam se s ním řádně přivítáme. Pokud se chceme se psem pomazlit nebo mu dát na hraní jeho oblíbenou hračku, odkážeme ho na místo a tam se mu věnujeme. Povel na místo nám usnadní situace, kdy potřebujeme psa takzvaně uklidit.
Na závěr bych chtěla shrnout několik zásad, které by měli dodržovat majitelé psů, kteří již určitý problém se svým pejskem mají.
 
Mírné případy, kdy pes vrčí, ale není potencionálně nebezpečný:
  • pokaždé, když pes zavrčí, ukažte mu kdo je pánem tak, že mu řádně vyčiníte či ho jinak potrestáte a to natolik silně, aby okamžitě vrčet přestal,obecně posilujte základní poslušnost, ujistěte se, že nikdy neodměňujete psa, když vyžaduje něco on sám
 
Případy, kdy pes pokousal člena rodiny nebo je potencionálně nebezpečný:
  • dočasně se vyhýbejte situacím, kdy dochází k agresivním konfrontacím se psem, nebo přerušte činnost, kterou děláte ihned jakmile pes naznačí agresivní chování
  • absolutně ignorujte psa pokud bude vyžadovat pozornost, kontakt, mazleni nebo pamlsky, zejména pokud jste ho nepřivolali
  • nikdy nedávejte psovi cokoliv, co chce nebo vyžaduje
  • nezapomínejte na pravidlo "nic v životě není zadarmo"- pes musí splnit nějaký příkaz (sedni, lehni, k noze) předtím, než mu dáte to co chce (jídlo, pomazlení, procházka, puštění z vodítka)
  • mazlete se se psem pouze krátce a jen jako odměnou za splnění nějakého povelu, nikdy něžně a jemně
  • pes by neměl mít přístup na pohovky, křesla nebo do postele
  • pokud vám pes sedí nebo leží v cestě, donuťte ho, aby se zvedl a uvolnil vám cestu, neobcházejte ani ho nepřekračujte
  • nenechte mu doma kdispozici hračky, kosti nebo něco volně na žvýkání
  • nevítejte se bouřlivě se svým psem, chovejte se chladně a nevšímavě při tolerování jeho uvítání
  • vyhýbejte se soutěživým, agresi ním nebo silovým hrám se svým psem, popřípadě si s ním nehrajte vůbec a místo toho ho vezměte 2x denně ven, kde ho nechtě si hrát s ostatními psy
  • buďte na psa přísnější ve všech situacích, kdy to pes akceptuje bez vrčení
  • voďte psa každý den alespoň 30 minut na vodítku, měňte směr a rychlost bez varování a táhněte ho pevně daným směrem, dokud to nebude tolerovat bez jakýchkoliv známek agresivity
  • cvičte psa, aby na přivolání reagoval rychleji tím, že mu budete dávat pamlsky vždy, když přijde a nebo že se otočíte zády a budete odcházet bez ohlédnutí či čekání na psa
  • nedovolte psovi aby se tlačil do dveří a chodil první, trénujte to tak dlouho, dokud nebudete chodit první vždycky vy
Členové rodiny, kteří mají se psem problémy, by se neměli dočasně psovi věnovat, nekrmit ho, nemazlit se s ním, nemluvit na něj, nehrát si sním
A nezapomeňte, že ze všeho nejdůležitější je důslednost. Jakmile začnete některou z těchto zásad používat, je nutné ji uplatňovat neustále a neustupovat a nenechat se "ukecat smutnýma psíma očima".
Doufám, že některé z těchto drobných rad a úvah vám alespoň trochu pomohly nahlédnout do psí duše vašeho miláčka. Snad se vám podaří vychovat ze svého psa řádného člena smečky a ne malého tyrana a "bojového" psa. Pokud si nebudete vědět rady s chováním svého psa, neházejte "flintu do žita" a nepřemýšlejte o utracení či zbavení se psa a obraťte se raději na odborníky, kteří vám pomohou problémy řešit. Každý pes si zaslouží šanci na své místo ve své smečce a vy jste ten kdo mu toto místo určí.
MVDr. Jana Bardounová
TOPlist

hit counter