Když má pes žízeň .........

 

„Pane doktore, už nevím, co si počít. Ten náš pes doslova kudy chodí, tudy čurá a vypil by snad kbelík vody najednou! Už to nejde dál! To víte, v bytě!“ běduje paní nad svým desetiletým boxerem.
To už je finále, když se pes stane „průtočným“, tzn. co vypije, téměř vzápětí vymočí kdekoliv i přes své slušné vychování. To je situace limitující soužití s člověkem i snesitelný život pro psa. Když nastane potřeba venčení asi sedmkrát denně, je to již varovný signál. Takový stav už označujeme jako „nadměrné močení“, při kterém pes vyloučí více než půl litru moče na každých 10 kilogramů živé hmotnosti za den. Na to přirozeně navazuje žíznivost a „nadměrné pití“, což představuje denní příjem více než litr tekutin na 10 kilogramů živé hmotnosti psa. V 60 % takových případů je původ tohoto stavu vlastně prostý - ledviny už nedokážou vracet do těla část vody filtrované z krve a tak zahušťovat moč. Tato funkce ledvin je pro organismus životně důležitá, neboť voda je doslova život. Všechny život udržující pochody v těle vyžadují přítomnost vody. Tvorové žijící na souši musejí proto umět s vodou hospodařit, protože nemají neomezený přístup k vodě jako třeba kapr. Jedním z řady mechanismů jak udržet nezbytné množství vody v těle, je schopnost ledvin vracet do krevního oběhu část vody vylučované do moči. Normální moč je proto hustší („těžší“) než voda. Při ztrátě této funkce propouštějí ledviny moč blížící se hustotě vody, tj. 1 litr = 1 kg. Taková ztráta tekutin zalarmuje v těle všechny regulační mechanismy. V první řadě vyvolá pocit žízně drážděním „centra žízně“ v mozku. Kdy k tomuto stavu může dojít? Před časem jsem v tomto časopise (č. 9/2001) psal o nemocech ledvin, mj. i o vleklých skrytých zánětech, které jsou u psů poměrně časté. Zánět, který postihne hlubší dřeňovou část ledvin, poškodí vrstvu jemných kanálků, ve kterých se právě velmi důmyslnými fyzikálními a fyzikálně chemickými procesy zahušťuje moč. Vyřazení dvou třetin této části ledvin z funkce znamená nástup výše popsaných potíží. Takže potom už není ani co léčit! Nepomůže ani primitivní představa omezit psovi přístup k vodě či krmit suchým krmivem. Ano, i s takovým „přístupem“ jsme se setkali. To je ovšem pravé týrání, protože ztráty tekutin moči musí tělo nahrazovat zvýšeným příjmem vody, aby mohlo vůbec žít. Nešťastnému zvířeti nepředložíme sice plný kbelík, ale zajistíme mu častý přístup k menšímu množství vody, aby nárazově nepřetěžoval trávicí a oběhový systém.
Jak si veterinář takový stav ověří? V první řadě kompletním laboratorním vyšetřením čerstvé moči včetně kontroly specifické hmotnosti a zejména tzv. osmotické koncentrace, tj. množství rozpuštěných částic v moči. Protože zmíněná ztráta zahušťovací funkce obvykle předchází ztrátě vylučovací funkce ledvin, je pravidlem i biochemické vyšetření krve. Kontrolujeme, zda se v krvi nehromadí zplodiny, které měly odejít s močí. V některých případech ani nemusí k této další komplikaci dojít a život psa se stává neúnosným pro něho samotného i pro jeho okolí.
Je třeba se zmínit i o zbývajících 40 % příčin nadměrného močení a následné žíznivosti psů. Patří sem mnoho různorodých onemocnění jiných orgánů než ledvin. Podle častosti výskytu druhé místo zaujímá vleklý zánět dělohy s hnisavou náplní zvaný „pyometra“ u starších fen. Může mít v zásadě dvě příčiny - hormonální poruchu nebo proniknutí infekce do dělohy. Častější je porucha hormonální, která způsobí zbytnění a abnormální aktivitu děložní sliznice s nadměrnou tvorbou a hromaděném výpotku v děloze. Může to být bohužel i jedna z nepříjemných komplikací hormonálních injekcí po nežádoucím nakrytí feny nebo kvůli oddálení říje. Potom může dojít i k druhotnému proniknutí bakterií do obsahu dělohy. Zvýšená žíznivost feny je pak důsledkem nejen hromadění tekutiny v děloze, ale také ovlivněním normální funkce ledvinných kanálků bakteriálními jedy vstřebanými do krve z nemocné dělohy. Diagnózu vesměs velmi dobře objasní laboratorní vyšetření krve feny, i dnes již běžně dostupné vyšetření ultrazvukem. Definitivním řešením je pouze chirurgické odstranění nemocné dělohy. Na další místa v pořadí příčin žíznivosti řadí naše zkušenost dnes nikterak vzácná endokrinologická onemocnění jako jsou cukrovka a tzv. Cushingova choroba při nadměrné činnosti kory nadledvinek. Při cukrovce je příčina žízně snadno pochopitelná. Zvýšené množství nespotřebovaného krevního cukru - glukózy je ledvinami vylučováno do moči, a to vyžaduje zvýšenou potřebu „rozpouštědla“, tj. vody. Cukrovkou častěji trpí starší feny malých plemen. Je to mnohem těžší forma než cukrovka starších lidí, protože je velmi výrazně ovlivňována zejména hormony řídícími sexuální funkce a hormony kory nadledvin. Vyžaduje téměř vždy doživotní každodenní podávání inzulínu. Příčinou nadměrné žíznivosti a zvýšeného močení vlivem zvýšené produkce hormonů kory nadledvin je především jejich spolupůsobení s hormonem podvěsku mozkového, případně ještě kombinované s nástupem cukrovky a onemocnění jater. Všechny hormony mohou hospodaření s vodou v těle psa ovlivňovat prostřednictvím ledvin, krevního oběhu v ledvinách, hladin vodorozpustných minerálů (sodíku, draslíku) i jinak.
Z ostatních příčin žíznivosti řadíme na další místo onemocnění slinivky břišní i jater. Tam může být vlastní příčinou žíznivosti například rozladění hladin krevních bílkovin, minerálů aj. Pocit žízně může vzácněji iniciovat například i vysoká hladina vápníku v krvi, některé léky a přirozeně příliš slaná potrava. Mezi opravdu vzácné příčiny žíznivosti jsou řazeny i tzv. „žíznivka“ (močová úplavice, lat. diabetes insipidus) a psychicky vyvolaná žízeň. Močová úplavice má souvislost s poruchou tvorby nebo účinku hormonu podvěsku mozkového, který reguluje vylučování moči. Žíznivost psychického původu může být i vyústěním stresových stavů.
Z naznačeného množství příčin nadměrného pití a močení psů logicky vyplývá nezbytnost důkladného vyšetření zvířete v ordinaci, doplněného i všestranným laboratorním vyšetřením moči a krve psa. Jedině takové komplexní vyšetření dává záruku stanovení správné a včasné diagnózy.

 

Autor:  MVDr. Petr Vokoun                                                                                                                                        zdroj: Pes přítel člověka - autorský článek
zdroj číslo: 5  stránka: 6,7
souhlas: Článek byl zveřejněn se souhlasem redakce a autora a nebyl nijak jazykově upravován.
poděkování: Tento text byl převzat z časopisu "Pes přítel člověka" díky laskavému svolení redakce.

 

Labvet Praha
Bubenské nábřeží 13
170 00Praha 7
tel.: +420 2800465
fax: +420 266712585

e-mail: labvet@volny.cz
www: labvet.webpark.cz


TOPlist

hit counter